Český Kareem: Zídek měl hrát NBA. A koše dokázal střílet poslepu

Český basketbal se v sobotu zahalil do smutku. Všemi médii proběhla zpráva o odchodu basketbalové legendy Jiřího Zídka, který ve věku 78 let podlehl dlouhodobé nemoci. Na jeho počest se svolením autora přebíráme článek bývalého hráče Sokola Vyšehrad Adama Nenadála, který vzpomíná na Jiřího Zídka a popisuje zážitky, které s ním zažil právě v našem klubu. Článek pochází z webu iSport.cz.

VZPOMÍNKA ADAMA NENADÁLA | Není pochyb o tom, že kdyby svět nebyl po většinu 20. století rozdělen na dva nesmiřitelné tábory, byl by prvním Čechem v NBA právě Jiří Zídek. Dominantní pivot, kterému v basketbalovém prostředí nikdo neřekl jinak, než Andrej, odešel po dlouhé nemoci ve věku 78 let. Kromě nesmazatelného odkazu pod bezednými koši a řady legendárních historek za sebou zanechal i výjimečnou rodinnou dynastii špičkových basketbalistů. Jaký Jiří Zídek byl?

Měl jsem čest Zídka osobně poznat v roli kouče: jemu táhlo na padesátku, mně bylo pouhých 18 let a spolu s dalšími benjamínky jsem byl produktem mládežnické líhně Sokola Vyšehrad, který se v roce 1993 probojoval do nejvyšší soutěže. Klub tehdy našel movitého sponzora, kádr posílilo několik veteránů v čele s rozehrávačem Liborem Vyoralem a tým jmenoval i nového trenéra: byl jím právě nejlepší český basketbalista 20. století.

Jiří Zídek byl nepřehlédnutelný. Na palubovce i mimo ni. Aura, která ho obklopovala, spolehlivě fungovala na soupeře, rozhodčí i diváky.

Kamkoliv vkročil, všechny hlavy se otočily jeho směrem: „Hele, Andrej!“ Jak také jinak: Zídek zosobňoval slavnou éru československého basketbalu 60. a 70. let a rozhodně nebyl tichým introvertem, který by se schovával za magnetickou tabuli. Když si z něj fanoušci soupeře utahovali třeba kvůli tomu, jak intenzivně prožíval zápasy, nikdy nepromarnil příležitost otočit se v přerušené hře do hlediště a vrátit příznivcům jejich zájem nějakou peprnou poznámkou (která mimochodem nepřekročila rámec sportovního špičkování).

„Trash talk“ si ale nenechával jen pro fanoušky. Vybavuju si, jak po trénincích hecoval pivotmany k soutěžím ve střelbě přes hlavu, což byla jeho vyhlášená specialita. Nikomu se do střeleckých závodů se Zídkem moc nechtěl
Pro pobavení navíc někdy přidal střely poslepu. I se zavřenýma očima byl výsledek většinou stejný: síťka jen spokojeně mlaskla. Čistý koš.

Zídek byl hrdým představitelem éry, kdy největšími hvězdami – a nejlepšími střelci – byli právě pivotmani. A jako měla NBA Kareema Abdula-Jabbara a jeho nebranitelný „sky hook“ (tedy právě střelu přes hlavu, která se v podání vysokých pivotů prakticky nedá blokovat), tak měl československý a evropský basketbal Jiřího Zídka. Střelecký apetit přitom jediného Čecha v Síni slávy FIBA neopustil ani na stará kolena: ještě donedávna sypal koš za košem v dresu Radotína.

Coby kouč Vyšehradu odkroutil „Andrej“ dvě a půl sezony: v té druhé dovedl tým v čele s Josefem Jelínkem, Václavem Hrubým a Alešem Kočvarou k historickému druhému místu. Přestože veteráni měli pochopitelně přednost, dbal na to, aby v týmu měli vždy své místo i mladí hráči.

Tou dobou mu navíc dělal největší radost syn Jiří, který v dresu slavné UCLA vyhrál univerzitní mistrovství USA a následně byl draftován do NBA. „George junior“ jednou také zavítal na letní přípravu Vyšehradu – a musím přiznat, že takové tréninkové dávky, jaké byl tehdy zvyklý polykat Jiří Zídek ml., borci zpod vyšehradské skály ještě nezažili (a už asi nezažijí). U Zídků zkrátka nic nebylo zadarmo – a Jiří navíc není jediným pokračovatelem slavného rodu...

Vzhledem k věkovému rozdílu (a také přirozenému respektu) neexistovalo, že bych někdy pana Zídka oslovil jeho přezdívkou. Teď si ale dovolím za nás mladší baskeťáky malou výjimku: Andreji, díky...